O metodě GTD jsem toho přečetl docela dost. Přestože jsem nikdy neměl odvahu, ani potřebu GTD začít praktikovat, metoda time-managementu mě zajímá. V první řadě nejsem přesvědčen, zda-li pro mě, jakožto pro osobu pouze studující může být GTD přínosem. Chápu to tak, že po této metodě sahají spíše lidé podnikavý a lidé časově zaneprázdnění. Jsou dny, kdy si vážně někam potřebuji rozvrhnout denní úkoly. Občas si poznamenám i týdenní úkoly. Ke klasickému diáři a pravidelnému plánování jsem dosud skeptický. Svoji děravou hlavu podepírám nalepovacími papírky, kterými mám věčně oblepený notebook a lampičku vedle něho. Někdy, když večer ulehám do své postele, myslím na věci, které musím udělat ráno ještě před tím, než vytáhnu paty z domu. Například nezapomenout si nachystat věci do posilovny, nebo vytisknout školní materiály. Ať už jsou důvody jakékoliv (krutě se mi nechce, nemůžu dělat pozdě večer velký hluk), věci se občas musí odložit na ráno, aneb co můžeš odložit na zítra, na zítra odlož, protože teď se ti to vážně nehodí. Hodně lidí mi říká, že rychle zapomínám. Proto si píšu poznámky do svého telefonu, na upomínkové papírky a občas člověk barbarsky poprosí někoho, aby mi něco připomněl, až na to zapomenu. Jinak řečeno; když nefunguje pamatovák mně, tak využiji pamatováka ostatních.

Nejvíc mě na GTD láká ten pocit, když ulehnu do postele a nic mě netíží. usínat s vědomím, že vše, co jsem měl udělat, jsem udělal a naopak co mám udělat udělám, neboť to mám poznačené v zápisníku. Moc hezky se o tom píše, ale samotná aplikace takový med asi není. Celá metoda GTD byla vyvinuta pro podnikatelskou sféru a tak se zákonitě setká s větším úspěchem u této cílové skupiny. Přece jen pro nás studenty platí poněkud jiné životní pravidla. Tu a tam se naše plány či úkoly mění za pochodu. Čas od času nám do našich plánů vleze náhle něco, co prostě nejde odložit, nebo je to něco, co je nám náhle přikázáno a nikoho nezajímá, že já mám ve svém rozvrhu jiné plány. Tomu se říká regulérní čára přes rozpočet. Také se nabízí možnost, že všechno to nemusím brát tak vážně a pravidla si můžu vytvořit sám a vytvořit si tak kompletní funkční systém sobě šitý na míru.

Pozoruji na sobě, že jsem při práci strašně neefektivní. Znáte to, dnes o tom píše a přednáší každý. Děláte nějakou počítačovou práci a vy během práce děláte hromadu jiných věcí a činností. Svoji lenost obhajujete tím, že se přece musíte při práci nějak rozptýlit a uvolnit se například půlhodinovou pauzou na sociálních sítích. Vzápětí však zjistíte, že pracujete hodinu v kuse a dvě hodiny se rozptylujete. Poté si najdete další půlhodinku na práci, když v tom vám přijde hromada notifikací, na které prostě musíte odpovědět. Vždyť práce neuteče, a tahle zábava jo. Je to vlastně věc priorit. Věnovat se práci a výdělku, nebo zábavě. Zábava se dnes hledá, troufám si říct, o něco snadněji, než práce s výdělkem. Proto si všichni moc dobře uvědomujeme, že pracovat se musí a je to i důvod toho, proč lidé chtějí být efektivní a proč se snaží aplikovat metodu GTD do svého managementu. Tohle všechno je můj případ. Nestává se často, že mám pravidelnou práci, kterou bych potřeboval nutně organizovat, ale přece jen někdy je práce až nad hlavu. Tomu se odborně říká zákon schválnosti. Tento problém s multitaskingem implementovaným do reálného života není jen o výdělečné práci, ale i pro studenty o studiu, nebo jen nutnosti se soustředit na to, co děláme. Na to, co děláme, abychom to dělali pořádně. My muži přece nemůžeme dělat několik věcí najednou jako ženy, protože my muži umíme dělat jen jednu věc. Za to však kvalitně! A nebudeme znovu otevírat zbytečný flame o vztahu kvality a kvantity (:D)

Takže má otázka na konec; kdy člověk pozná, že si potřebuje organizovat svůj čas?