Rádi byste byli v něčem dobří a rádi byste zvládly kotel věcí a dokázali něco důležitého ve svém životě? Kdo ne. I já. Možná stále nevíte, v čem jste dobří a v čem byste dobří chtěli být. Baví mě spousta věcí a nejradši bych se věnoval každé z nich, ale něco mi říká, že k tomu, abych se někde uplatnil a někde se seberealizoval bych se měl ubírat určitým směrem. Myslím, že většina lidí v mém věku není schopná si tyto otázky položit a dost možná o tom ani přemýšlet nechtějí. I já si chci užívat života a mládí, dokud mlád jsem. Přesto všechno bych chtěl být v mnoha věcech zkušenější. Proto přemýšlím, jak začít a proto se snažím dávat si cíle. Pochopitelně nejde o cíle typu vybudovat firmu, jezdit ve Ferrari, leťet na měsíc či být milionář. Naopak se snažím si určovat splnitelné a reálné cíle, které jsem schopen realizovat. Nejlépe do určité doby, kterou si sám určím. Není tedy tak důležité mít své cíle, jako si ty cíle plnit. Cíle nám pomáhají motivovat se a každý dobře ví, že motivace je nejlepší motor k práci.

Někdo, kdo není schopen si své sny či cíle určit, nebo s nimi nedokáže žít nějakou dobu a přemýšlet o nich, ještě zřejmě nedospěl do produktivní fáze. Do fáze, ve které je schopen se kdekoliv seberealizovat a vytvořit tak něco ze své vlastní vůle. Takovým lidem, kteří to nedokáží se říká snílci. Někteří snílky zůstanou a jsou to právě ti, kteří celý život pracují v jednom zaměstnání a osobní rozvoj jim nic neříká. Nepřemýšlí o sobě, nepřemýšlí o tom, čeho by byli schopní a dosud neví, kde je jejich hranice. Kde je dno a kde zase vrchol. Přijde vám, že se držíte životního standartu a kolísáte někde uprostřed? Proč se nezačít zdokonalovat a zkoušet nové věci? Jsem přesvědčen, že jsem ve věku, ve kterém bych o podobných věcech měl přemýšlet. Není mi lhostejná má budoucnost. Než by mě měl někdo jiný ovlivnit, raději se ovlivním sám. Než se člověk rozhodne vydat se cestou závazků, či jinou cestou znemožňující, nebo přinejmenším omezující, je člověk schopen se sám rozhodnout, kterou cestou se ubírat. To je nejspíš nejdůležitější část života, aneb jak kdysi kdosi řekl; vy jste life designer.

a jak jsem na tom já?

Kvůli mé budoucnosti a snad i kariéře chci být volný a bez závazků co nejdéle to půjde. Mám svou vizi, kterou bych se chtěl ubírat. Sice ne nějak specificky určenou. Jen vím, kterým směrem a do kterých míst chci směřovat a jak si které věci chci zařídit. Pár cílů už jsem si splnil, na některých právě pracuji a na další se teprve chystám. [1] Mým prvním dlouhodobým cílem bylo vybudování svého vlastního webu se svou vlastní doménou. Letos se mi to konečně povedlo a já si tak mohl odškrtnout svou pomyslnou fajfku v seznamu. Zároveň taky doufám, že se mi povede co nejdéle udržet tento web s celými archívy na nezměněné adrese. Rád čtu mé staré texty, které jsem již napsal. A kdo ví? Třeba jednou, až mi bude řekněme 30, si přečtu, co jsem psal ve svých 19. [2] Jednou jsem si taky stanovil cíl, že si vydělám svých prvních deset tisíc korun. Zcela sám, ze své vlastní iniciativy, bez pomoci. Měl jsem na to zhruba 8 měsíců. Nepodařilo se mi vydělat přesně 10 tisíc, ale se 7 tisíci jsem byl také spokojen. Kolik mých vrstevníků to o sobě může říct? (mám na mysli z mých reálných vrstevníků. Mezi čtenáři tohoto blogu takových bude určitě víc, než dost). [3] Když bych se vrátil do minulosti, dlouho jsem si přál vlastní počítač, dlouho mi byl odepírán a konečně mám svůj notebook. [4] Zhruba na začátku prázdnin jsem se rozhodl zapracovat na tomto blogu a dopřát mu větší traffic. Zatímco ostatní bloggeři přes prázdniny odpočívají, já píšu a píšu. Psát mě baví. Už po pár měsících vidím výsledek a pohled na zvyšující se křivku návštěvnosti je uspokojující. Takže mým cílem do budoucna je dosáhnout 5 tisíc přístupů za měsíc.

a jaké jsou mé sny a cíle do budoucna?

[5] Vždycky jsem si přál jet do Rakouských alp na pořádnou lyžovačku, kterou tady v ČR těžko zažiji. [6] Není to tak dlouho, co jsem zatoužil po vlastním autě. Doufám tedy,  že do doby, než odmaturuji, si pořídím své vlastní auto. Chce se mi napsat, že se mi zatoužilo úspěšně složit maturitu, ale to by měla být snad samozřejmost, že?

Snad by tento článek mohl do budoucna posloužit jako jakási má motivace pro mé cíle. Není také snad tohle součást filozofie time-managementové metody Getting Things Done? Zatím jsem se nepokoušel nějak tuto metodu prakticky uplatnit ve svém životě, neboť to nemám za potřebí, ale zda-li se nepletu, součást GTD je plánování cílů, úkolů a dost možná i snů, které se následně řadí do seznamu splněných plánů či cílů. Tento seznam má zároveň sloužit jako motivace a jakási sebereflexe toho, co jsme zvládly a co se nám povedlo. To, co se nám naopak nepovedlo nemá nikdo potřebu si připomínat, protože takové věci jsou naopak demotivující.