Stal jsem se ovcí a taky jsem si pořídil Moleskiny. Ne jeden, jak to obvykle lidé dělají, ale hned 3. Možná jim je líto peněz, které za tyto Moleskiny chtějí, ale já nepovažuji investici do moleskinů za vyhozenou a zbytečnou. Moleskine je iPhone, mezi zápisníky a hned jsem si je zamiloval. Pořídil jsem si hned 3 moleskiny ve 3 různých typech. Všechny však ve velikosti pocket (9×14 cm). Dva linkované zápisníky s tvrdými deskami (Pocket Ruled Notebook), jeden nelinkovaný zápisník s tvrdými deskami (Pocket Plain Notebook) a jeden nelinkovaný skicák s tvrdými deskami (Pocket Sketch-book). Kapesní zápisníky jsou pro mě mnohem praktičtější a čím menší jsou, tím mi přijdou osobnější. Navíc jsem chtěl mít všechny Moleskiny v jednotné velikosti a tak nemělo cenu kupovat různé velikosti. Je však dost možné, že až mi nebude stačit kapesní zápisník, pořídím si tu velkou linkovanou tlustou bichli na psaní.

A na co že všechny tyto Moleskiny mám? Každý na něco jiný. Do jednoho čistého si zapisuji moje memories a aktuální dění okolo mě, které si chci zapsat. Proč si takové věci zapisuji, bych chtěl rozvést v některém z příštích článků. Do druhého, avšak linkovaného moleskinu si každý den zapisuji úkoly, poznámky a nápady. Dalo by se říct to-do list. No a do sktech-booku si jen tak po večerech kreslím, nebo skicuju. Dovolte mi vás upozornit na mou Flickr galerii mých sketchů.

Nikdy mě kreslení nebavilo tak, jako s moleskinem.  Nikdy dřív jsem si nevšiml, jak jsou Moleskiny rozšířené. Až teď, když je mám si všímám, teda hlavně ve filmech, jak jsou rozšířené. Mám rád Moleskiny. Jsou výsadou geeků, kreativních, úspěšných a optimistických lidí. Raději snad ani nikde neříkám, že platím 200,- za relativně obyčejný zápisník, protože bych byl akorát za podivína.

Do všech zápisníků píšu svou oblíbenou mikrotužkou s 0,5 mm tlustou tuhou. Mám radši název pentilka, ale dost lidí má pentilku za mikrotužku a při vyslovení slova “pentilka” neví, o co jde. Tuto pentilku už používám bezmála rok, přede mnou ji používal nejméně 3 roky kamarád. Vyzkoušel jsem strašně moc tužek, propisek a pentilek všech možných tvarů, průměrů, délek a značek, ale žádná mi nevyhovovala jako tato pentilka STAEDLER. Má plastové průhledné tělo a na několika místech už je dlouho popraskaná. Mám ji rád. Guma v ní je dávno vygumovaná a tak musím všude s sebou nosit gumu. To mi ale nevadí. Nemám rád ty kovové plechové pera. Je mi z nich zima (:D) a nemají žádné osobní kouzlo.

20. 9. 2010 jsem do moleskinu zaznamenal svůj rukopis a po měsíci používání jsem si k němu vytvořil citový vztah. Beru je jako něco víc, než jen pár kusů papíru v černých deskách. Zápisník je něco, co je se mnou prakticky každý den. Součást mě. Něco, kam se vždycky člověk může vypsat, klidně i z podoby o věcech, které by raději nikde na veřejnosti neventiloval. Někomu to může přijít dětinské, ale kdo to nevyzkoušel, neví o čem mluvím. Je to volnost. Do jisté míry váš notes může sloužit jako jakýsi formovač osobnosti. A  kdo ví. Třeba jednou za několik desítek let někde vyhrabu tento moleskine a začtu se do svých memoárů (nebo až dávno po mně moji potomci). myslím, že by to mohlo být zajímavé čtení. Zkoušeli jste si někdy přečíst text, který jste psali například před několika lety? Je vtipné sledovat, jak se mění můj názor, moje forma projevu a level mé naivity. V 17 letech se považuji za nepřemožitelného a nejchytřejšího člověka. Teď, v 19 letech bych se v 17 letech považoval za maximálního pitomce a pokrytce, ale to už jaksi k pubertě a tomuhle věku patří, ne?