Když se původně začátečník pokusí zpomalit nějaké video, zkusí to v obyčejném Windows Movie Makeru. Pokud máte video o 25fps a zpomalíte video třeba jen na polovinu, dostanete se na 12,5fps, což je už ve výsledku viditelně sekané video. Když se člověk začně zajímat o vlivu fps na plynulost videa, přijde na pár zákonitostí. Nutno dodat, že všechny filmy, které vidíte v kině, koupíte na DVD nebo stáhnete z internetu, mají 24fps, což je minimum, kdy oko člověka vnímá video plynule.

Aby  bylo video při zpomalení co nejplynulejší, je potřeba co nejvíce fps. Video se může zdát plynulé a rozmazané zároveň. Je totiž potřeba si uvědomit, že video se skládá z 60 snímků v jedné sekundě, takže na každý snímek působí stejné vlivy, jako když pořizujete fotky. Tzn. velikost clony, hodnota ISO a rychlost závěrky. Pokud při natáčení použijete menší rychlost závěrky, která je potřebná k ostrému zachycení pohybujícího se obrazu, výsledné video bude rozostřené a rozmazané a to jde vidět především při zpomalení videa. A proto, budete-li natáčet video se záměrem zpomalení v postproccesu, doporučuju volit kratší expozice, klidně i s vyšší ISO hodnotou.

Vlevo snímek z videa, ve kterém byla použita příliš dlouhá rychlost závěrky pro ostré zmrazení pohybu. Napravo větší rychlost závěrky.

Takže pokud chcete zpomalit video pomocí Twixtor pluginu pro Adobe After Effects nebo Sony Vegas Pro, je při natáčení lepší volit větší rychlost závěrky (1/640 až 1/2000), samozřejmě podle toho, co zrovna natáčíte. Pro práci s Twixterem je dobré znát, jak Twixtor pracuje. Videa natáčeného v 60fps, jde udělat až 7000fps.

Obyčejné zpomalení videa zpomalené o polovinu, které lze provést i v obyčejném Windows Movie Makeru, při videu s 60fp dosáhnete výsledného videa s 30fps. Video by teoreticky mělo být stále plynulé. Jenomže když video zpomalíme na 10% rychlost, výsledné video bude mít 6fps, což už zákonitě bude trhané. Zde přichází na scénu Twixtor plugin, který dopočítává, simuluje a vykresluje chybějící snímky, tak, aby výsledné video mělo neměnnou hodnotu fps i po zpomalení.

Já jsem se v praxi setkal s tím, že video o standardních 25fps čistě zpomalit na 5% nejde dokonale ani s Twixtorem. Pro super smooth slow motion potřebujete alespoň 50, nebo 60 fps. Pro 1% zpomalení videa jedině 60fps.

Twixtor plugin existuje pro Adobe After Effects a Sony Vegas Pro. Podle mého mínění v AAE dosáhnete lepších výsledků, hlavně při velkém zpomalení, a to díky funkci Pixel Motion v AAE.

A nakonec video, které jsem nedělal já, které bylo vytvořeno pomocí Twixtor pluginu v AAE.

7D 2000 fps from Oton Bačar on Vimeo.

Na YouTube najdete kvanta tutoriálů jak aplikovat Twixtor do videa. Hodně štěstí.

Nejlepší černobílý film je pro mě jedině 12 Angry Men a vypadá to, že ještě pěknou dobu bude. Proč se takových filmů netočí víc? 12 Angry Men je klenot filmové kinematografie, kde si mimochodem zahrál i Jiří Voskovec. My češi pro dobré černobílé filmy nemusíme chodit daleko. Co třeba Vyšší princip, který osobně považuji za nejlepší český film vůbec, nebo třeba Cesta do hlubin študákovy duše, Škola základ života!, nebo Ucho? Ještě mě napadá Romeo, Julie a tma. Film, na který bych nejspíš ani nenarazil nemít ji v povinné četbě na střední.

Nejlepší akční film všech dob, jak označuje nejeden filmový žebříček film Sedm samurajů sice není nejlepší akční film všech dob, ale určitě stojí za povšimnutí. Zato film Obchod na Korze bych s klidnou hlavou zařadil mezi 5 nejlepších černobílých filmů na světě, a to původem ze Slovenska. Přiznávám, že i staroslovenština přispěla k hodnocení. Další super film je Sloní muž ve které figuruje mimo jiné taky Antony Hopkins ve svém vrcholném období, kdož může být hlavním lákadlem i dnes.

A když je řeč o černobílých filmech, musím vzpomenout Alfreda Hitchcock a jeho nejslavnější kousky. Psycho a Okno do dvora. Dál potom taky určitě válečné Stezky slávy od Stanleyho Kubricka, na jehož díla, především ty starší se chystám v nejbližší době.

Takže, až uvidíte přinejmenším tyhle černobílé filmy, říkejte dál, že černobílé filmy jsou nudné a špatné. Nepohřbívejte je ještě!

V první řadě je mi jasný, že rok 2011 byl spíš horší, než lepší přestože, jsem úspěšně složil maturitu a dostal se vejšku. Maturitu beru spíš jako povinnost, která se ode mě tak nějak očekávala, než za svůj osobní úspěch. Stejně tak dostat se na vejšku. Na vejšku se dostane fakt každej, takže už jen doufám dál, že úspěchy na vejšce se nepočítají stejně samozřejmě, jako mturita. Protože v tomhle směru nejsem vůbec optimistickej. Lidi, kteří dokáží být ohromní optimisti svým způsobem obdivuju. Určitě musím být v novým roce větší optimista, přinejmenším o chlup větší, než jsem teď.

Takže, co jsem měl v plánu na rok 2011.

• Odmaturovat ✔
• Dostat se na VŠ ✔
• Víc jezdit autem X
• Více psát X
• Najít letní brigádu a vydělat co nejvíc peněz ✔
• Víc fotit  ✔
• Začít číst ✔
• Navštěvovat posilovnu častěji než občas X

A co mám v plánu na rok 2012?

• Pokusit se dostat do 2. semestru.
• Víc číst
• Míň času trávit u PC
• Ještě víc fotit
• Našetřit peníze na rozšíření fotovýbavy
• Kompletně změnit svoji životosprávu
• Častěji chodit do posilovny

Do Prahy jsem se spolubydlícím dorazil s nabitým programem a velkým to-do listem. Nejdřív jsem si musel jít nechat potvrdit záručáky k foťáku, kterej už mám nějakej ten měsíc, tak už konečně, když jsem byl línej je poslat poštou. Abych ušetřil 60 minutovou jízdenku, chtěl jsem si co nejdřív vyřídit časovou jízdenku na čtvrt roku. Na internetu jsem se dočetl, že Můstek je prodejní místo takových jízdenek. Rychle jsem našel nějaký ten kiosek, co je v každé stanici. Viděl jsem, že přímo na tomto kiosku je nálepka, že je zde možnost koupit jízdenky. Narazil jsem tam na jedinou slušnou a trpělivou osobu ve služkách PID.  Hned poznala, že nejsem místní a tak mě přesměrovala na Můstek B. Vydal jsem se hledat nějaký ten Můstek B, ale nic takovýho jsem nenašel, tak jsem se na to vysral, koupil si SMS jízdenku, sice jsem ji pustil žilou, ale co jsem měl dělat. Tolik času jsem neměl. Měl jsem na spěch si převzít kolej a vyzvednout si ISIC kartu, protože už bylo docela dost pozdě.

Ve škole jsme si vystáli na kolejích a na studijním pár front. Čekal jsem, že studentů tady bude daleko víc. Ale na druhou stranu to je pochopitelný, když klasickej semestr začíná až za 3 dny. Když už jsme všechno měli zařízený, vyzvednutý a zaplacený, spolubydla se rozhodl, že se mnou nepujde ani na oběd a vydal se na hlavák chytit první vlak na Moravu. Možná bych jel za jiných okolností taky, ale vidina 3hodinovýho cestování v tom vedru mě vůbec nelákala (ale hlavně z finančních důvodů), tak jsem se rozhodl, že se někam půjdu najíst sám a že se s ním akorát svezu na =B= Muzeum, kde si dám oběd v KFCčku. Na Muzeu je nejbližší informační centrum MHD, kde jsem nakonec zjistil, že jenom dobíjí OpenCard.  Hm to je teda informační centrum jak kráva. Vystál jsem si další frontu. Seděl tam znuděnej zaprděnej chlápek, evidentně nebavící ho jeho práce. Poslal mě do nejbližšího “centra” metra =C= I.P. Pavlova, kde mi časovou jízdenku prý prodají.

Hm, neprodali. Vystál jsem si další frontu, dal jim moji ISIC kartu a dvě ženský tam za tím sklem na ni čučeli, jak kdybych jim tam snad hodil použitej hajzlpapír. Prý je mi tahle karta na nic když nemá žádný kód, nebo čip. Čtečka jim ji zkrátka nevzala. Vzal jsem si teda formulář pro žádost časové jízdenky + papírek na potvrzení o studiu. k této žádosti ale potřbeuju i fotku. Fakt jsem neměl v plánu se nechat fotit v té jejich fotoboudě naproti. Rozhodl jsem se, že to ještě promyslím, mrknu na internet, případně se někde zeptám. Chvíli jsem byl nasranej ale pak jsem vychladl a odkráčel znovu na metro a pak jel zpět na Suchdol. Už bylo docela pozdě a neuvědomil si, že na studijním už bude otevřená maximálně tak knihovna. Náhodou jsem se začetl do nějakého upozorňovací cedule, že zde přímo na studijním oddělení je možno zakoupit studentkou časovou jízdenku. Paráda, kdybych to věděl dřív, mohl jsem ušetřit čas i peníze. Hned ráno tam zajdu, říkám si a všechno zjistím.

No nic, valím na kolej si konečně vybalit a zjistit, jak je to s kolejním internetem. Hm, je nutné mít zaplacený poplatek, jasně, zapomněl jsem to asi zaplatit, tak jdu hledat kancelář vedení kolejí. Je pozdě, nikdo tam. Ptám se na recepci. Koukají na mě jak blbce, že chci internet, když ty internety jsou k dispozici až od Října, kterej začíná až za 3 dny. přijde mi docela ujetý zvát studenty na koleje tak brzo a nemít možnost se ihned přihlásit na internet. Pro mě je internet docela zásadní věc pro přežití, zvlášťě pak pro přežití v Praze a ve vší té byrokracii, ve které se teď asi brodím. Mimochodem jsem se jich zeptal jak je to s těma jízdenkama a s mým na nic” ISICem. Dozvěděl jsem se, že zemědělka vydává nějaký nový typ ISIC karet, které umí načíst jen na dvou místech v Praze. Naštěstí, že jedno z nich je přímo ve škole.

Jasně, že je jednoduchý změnit písmo, ale ta šablona mně už vadila. Chtěl jsem spíš osobnější look blogu, protože do buboucna plánuju hlavně psát víc osobní zápisky. Tím myslím psát blog a ne magazín. Rozdíl mezi blogem a magazínem je jasnej. Blog by měl být podle mě osobní věc autora a na jeho osobu, zatímco magazín je prakticky zaměřený na jeden, nebo více podobných tématických okruhů. Proto jsem taky usoudil, že pro soobní blog je vhodnější i minimalističtější, než rozsáhlý a členitější vzhled.

V posledních měsících mi dost začínalo vadit, že můj blog objevuje čím dál víc lidí z mojeho reálnýho okolí. Dost lidí si přiřadilo blog s mojí osobou a vlastně jsem zjistil, že bych raději zůstal v anonymitě. Psát pod svým reálným jménem je totiž víc, než omezující.

Nakonec by mě strašně zajímalo, jestli se vám tenhle redesign libí? Byl bych rád, kdybyste se vyjádřili v komentářích. Díky.

Přestože je docela těžký nepochytit tu pražskou a středočeskou intonaci v mluvě, nestydím se za to, že jsem z Moravy, ani mezi Pražákama. Seznamovák na Mácháči byl skvělej, ale už bych podruhé nejel. Ne, ne že by se nepovedla nebo by se mi tam nelíbilo. Byl to zvláštní zájezd. Nikdy jsem v dětství nebyl na žádném táboře a tak mě trochu děsilo, že budu kdesi 250km od domova celej týden s úplně cizíma lidma. nakonec ty známosti a dobří lidi, který jsem tam potkal stojí za to. Hlavně jsem se obohatil informacema o škole, kde si co v říjnu vyřídit, kde co zaplatit, kde co vyzvednout, kam zajít a na co si dát pozor. Snad mám i víc informací do začátku, než spolužáci, kteří na seznamovák nejeli.

kdybych měl srovnat vysokou školu a střední střední školu. Je to úplně o něčem jiném. Vím, že mě první přednáška na VŠ teprve čeká, ale už začínám pociťovat, že vejška bude hlavně o mojí vůli. ne jako na střední, kde mě pomalu učitel prosil, abych se naučil na test. Nepoměr zařizování ohledně studia, stipendií, ubytování je se střední taky nesrovnatelný. Strašně moc informací pro maloměšťáka z Moravy. Snad ten nástup nebude tak hroznej.

• The Shawshank Redemption
• Donnie Darko -miluju roli rebela Dnonnieho, ve které se někdy úplně sám vidím
• Requiem for a Dream
• Star Wars: Episode IV – A New Hope – nejlepší epizoda, moje srdcová záležitost z mládí
• One Flew Over the Cuckoo’s Nest – tak trošku i česká klasika
• The Sting
• 12 Angry Men – nejlepší černobílý film co znám
• Kmotr - nejlepší gangsterka co znám, vážně…být tak jeden z nich
• In Search of a Midnight Kiss
• Back to the Future
• Papillon
• Let the Right One In - výjimečný film především svou formou
• Eternal Sunshine of the Spotless Mind – miluju psychologické filmy s prostorem pro filosofování
• Butch Cassidy and the Sundance Kid – tahle filmová herecká dvojice je epic
• Cool Hand Luke – neskutečně pohodovej, bezstresovej a inspirující film
• Mr. Nobody
• Once Upon a Time in America
• A Moment to Remember – asi jedinej romanťák u kterého mi i slza ukápla
• Vyšší princip – nejlepší český film vůbec
• Into the Wild

Na závěr si neodpustím jednu citaci

Konečně někdo, kdo si nemyslí, že že Útok z hlubin apod. je “nejkrutější a nejděsivější masakrální horor všech dob” – ámen

tip: pro lepší zážitek ze sledování doporuče 9 z 10 diváků sledovat tyto filmy výhradně v noci!

Dům ďábla (2009)

Atmosférický nízkorozpočtový thriller bez zbytečné omáčky a klišoidních vsůvek a lekacích scén. Skvělou atmosféru pomáhá budovat hlavně stylizace do amerických 80. let. Pro hodně fanoušků jeden z nejlépe hodnocených thrillerů posledního roku. I já ho ohodnotil plným počtem bodů. [ČSFD: 65%]

Insidious (2010)

Podobná duchařina Paranormal Activity jen s tím rozdílem, že si nehraje na pravdivý dokument. Víc se zaměřuje na charaktery a kvalitnější děj a jeho průběh. I forma filmu je daleko lepší. Dokonce lekací scény nejsou tak docela lekací scény. Jeden z mála hororů, který mě nenechal v klidu. Jeden z mála filmů, který vás donutí se leknout přestože se obraz nehýbe. Protože…something special included. [ČSFD: 74%]

Martyrs (2008)

Určitě jeden z nejzvláštnějších filmů vůbec, a nejpodivnější thriller ever. Film, který je vlastně nejbrutálnější ze všech a taky dost strašidelný v jednom. Film mě nepřestal šokovat až do poslední minuty. Martyrs je hodně depresivní a atmosférický film. Hlavně druhá půlka, překonejte první půlku a druhou si budete doslova užívat a bude vás bavit. [ČSFD: 64%]

Shutter (2004)

Mysteriózní duchařský horor s velmi volným tempem se skvělou atmosférou a super závěrem. Přemýšlím, jestli v tomhle filmu vyhrál obsah nad formou, ale musím říct, že podíl na mém celkovém dojmu zanechala forma i obsah stejný. Mám rád asijské horory. Pozor nezaměnit s americkým remakem Clona (Shutter). [ČSFD: 77%]

tip: ve filmu nejsou moc složité asijské dialogy, proto film v pohodě pochopíte i s anglickými titulky přímo na YouTube, kde najdete celý film.

Frágiles (2005)

Aby někdo neřekl, že tu dávám málo duchařských hororů, tu je další. Horor ze Španělska, coby další hororové velmoce, kde tohle prostě umí. Nenechte se odradit debilním distribučním českým názvem Nepřemožitelné zlo. Nesnáším ty lidi, co překládají názvy filmů. Aspoň že se zase směle můžete bát v noci chodit na záchod. Haháá [ČSFD: 68%]

Podívat se na všech 100 filmů mi zabralo pěkně dlouho. myslím, že od doby kdy jsem si dal za cíl vidět první stovku uběhlo víc, jak 2 roky. Nejtěžší na tom bylo to, že jsem se musel podívat na filmy, na které jsem fakt neměl náladu, nebo mi zrovna žánr nic neříkal. Většinou jsem ale po skončení většiny filmů nelitoval a teď všechny ty filmy doporučuju dál.

Dřív jsem býval dost skeptický vůču podobným TOP žebříčkům. Ale dokud neuvidíte těch 100 nejlepších filmů, nemůžete soudit. na druhou stranu to, že jsem vlastně viděl to nejlepší ze světové kinematografie je i trochu svazující. Hlavně je teď trochu těžší shánět kvalitní filmy. Nutí mě to zacházet čím dál hlouběji do minulosti a koukat na čím dál starší a starší filmy a nebo čekat na DVD ripy novinek.

Navštivte můj pravidelně aktualizovaný ČSFD profil.

100 filmů zní trochu děsivě. Když to přepočítám do čísel a budu počítat, že film má průměrně hodinu a půl, ikdyž si myslím, že to bude v  průměru ještě víc, jsem sledováním TOP 100 filmů strávil cca 150 hodin, což dělá víc, než 6 dní nepřetržitého sledování filmů. To je jako bych se týden v kuse díval na filmy. Pro někoho to může být absolutně ztracený týden. Pro mě ne. Stojím si za tím, že mě tyhle filmy obohatily. Podle svých ČSFD statistik jsem viděl 1270 filmů, což je 1905 hodin (80 dní, což není ani čtvrtina roku).

Mnohokrát jsem si slíbil, že už fakt dopíšu ten článek. Ten e-mail dnes už fakt napíšu a pošlu. Několikrát jsem se omluvil slovy, neměl jsem čas, ikdyž jsem ten čas měl. A když jsem byl opravdu v časové tísni, vždycky je čas poslat e-mail nebo dopsat článek, na který je opravdu nejvyšší čas. Chci tím říct, že je to jen o mojí lenosti. Kdybych opravdu měl to odhodlání a vůli začít psát a ten článek dopsat, udělal bych to a nemusel bych jako slaboch říkat, nemám čas. Prostě bych si ten čas udělal.

Proč lidé říkají “Nemám čas”? Aby si připadali více důležitě? Přijde mi, že hodně lidí si to ani neuvědomuje. Lidi si řeknou raději, že nemají čas, než by si přiznali, že čas mají, protože by si okolí myslelo že stále nic nedělají. Dřív jsem takový taky byl, teď se snažím stíhat co nejvíc věcí a mít čas zároveň.