Minulý týden jsem psal o naší první fotomisi. To byla spíš taková náhlá, spontánní akce. Podruhé jsme se ale vydali cíleně do Olomouce hledat zajímavější místa, protože fotit na maloměstě a navíc tam, kde znáte hromadu lidí není moc delikátní záležitost. Do Olomouce jsem jel plný inspirace a dokonce s nápady, co fotit. Mnoho z nich jsem sice neuskutečnil, ale většina nápadů přišla tak nějak sama. Za nápady vděčím hlavně Kubovi a Vojtovi, kteří strávili před foťákem poměrně dlouhou dobu. Já sám jsem zapózoval pouze pro jednu fotku.

S celou fotomisí, dá se-li tak nazvat jsem vice či méně spokojen až na pár technických zrad. Stále jsem ve fázi seznamování se s přístrojem. Ergonomii a funkčnost Nikonu D70 jsem si už osvojil. V ruce se mi drží hodně dobře a ergonomie ve srovnání například s Canonem 1000D, nebo Sony Alpha A200 mi přijde daleko lepší. S těmito DSLR jsem se zatím stihl setkat.

Největší nedostatek Nikonu D70 považuji nemožnost připojení drátové spouště. Za tu krátkou dobu, co fotím, jsem fotil jen temné scény, na kterých byli osoby spolu se světelnými efekty. Osoba se vždycky chtě nechtě pohne a zákonitě nikdy nemůže být dokonale ostrá. Proto by byla drátěná spoušť i u takto dlouhých expozic zbytečná. V Olomouci jsem se však ujistil v tom, že pakliže bych chtěl pokračovat v dalších sériích fotek dlouhé expozice, dálková (radiová) spoušť bude nezbytná. A to nejen proto, že se budu moct pohybovat po scéně také, ale budu moct fotografovat nehybné objekty bez toho, aniž by se fotoaparát nechtěně rozechvěl na stativu. Dost možná je to také vina levného a vachrlatého stativu (zřejmě Hama Stativ STAR 61)

fotka docela povedená, nebýt mírného rozmáznutí objektů (f/11, čas 4.3, ISO 320) (závěrka bulb)

Roztřesení fotoaparátu se dá řešit self-timerem, jak mi poradil táta. Ten má však hodně následujících omezení. Aby byl fotoaparát v naprostém klidu, je třeba nastavit self-time alespoň na 2-5 sekund, což v případě, že budu chtít fotit pohyb a ruch ulice a zachytit start závěrky tak, jak potřebuji je se s tak dlouhou dobou těžko odhadnutelné a hlavně těžko předpovídatelné. Za druhé, když D70 nastavím na self-timer, pamatuje si toto nastavení pouze jednu expozici. Pro další použití self-timeru musím opět fotoaparát nastavit. Naštěstí je veškeré nastavení intuitivní tak, že je hned po ruce, ale i tak mi to trošku vadí. Jednak je to další zdržení a jednak na to často zapomínám.

Fotit auta je docela zajímavá zkušenost. A taky vtipná. Když jsem tam tak stál a v té zimě cvakal a koukal do hledáčku, nemohl jsem si nevšimnout podivného chování některých řidičů. Vypadám snad jako policajt s radarem? Některá auta rychle výrazně zpomalila a jejich řidiči na mě koukali s absolutním nepochopením. Už jste se někdy setkali s podobnými příhodami, kdy na vás lidi podezřívavě koukali, když jste byli zrovna při práci a fotily neobvyklá místa?

Na nádraží v podchodu jsme byly taky za exoty. Hlavně Kuba, když se pokoušel o kotrmelec na eskalátoru, nebo když jsme poskakovali s baterkou v celé šířce průchodu, tak aby lidi nemohli projít.

Chvíli jsem přemýšlel, zda-i není přicloněno moc, ale nakonec jsem usoudil, že tmavší scéna podtrhne tématiku fotky. f/16, čas 16.6, ISO 200 (závěrka bulb)

Škoda viditelných duchů v pozadí scény. Schválně jsme v celém tunelu našli nejtemnější místo, aby tyto duchy foťák neviděl, a stejně je viděl.  f/13, čas 9.5, ISO 200 (závěrka bulb)

f/13, čas 8, ISO 200

f/11, čas 10, ISO 500

/