Přemýšleli jste někdy nad tím, co si o vás myslí lidé na ulici? Ve vlaku nebo v obchodě? Taky bych mohl přemýšlet nad tím, co si budete myslet po přečtení tohoto článku. Když vidím smutného kamaráda, či pouze kolemjdoucího, snažím se odhadnout co ho trápí, nebo co mu kdo provedl. Bojím se ho však zeptat a proto nad tím raději budu jen přemýšlet a budu zticha. Baví mě pozorovat lidi, neznámé i známé lidi. Zajímá mě, jak někdo jiný vidí svět. Co si o něm myslí. Co se mu honí hlavou a co ho napadne, když vidí mě. Když vidí mě v mých botách s tyrkysovými tkaničky a barevnými trenýrkami. Myslí si, že v tom vypadám jak šašek? Je mu to jedno? Nebo si v duchu říká něco, co bych raději ani nevěděl.

Například tu nedávno jsem si tak šel s přítelkyní po ulici, nikdo nikde a naproti nám si to svérázně razila skupinka asi 5 frajerů. Byli to přesně ti, kteří si myslí, že jim patří celý svět. Jsou to přesně ti, vůči kterým chovám averzi a mám vůči jejich stylu oblékání předsudky, přestože vím, že bych je mít neměl. Rozkrok mezi koleny, rovná kšiltovka nakřivo (říkám jim rovnokšilťáci). Tihle však vypadali ještě zábavněji. Opravdu jsem se bavil. Byl zrovna perný den a ten který měl rozepnutou košili (asi jejich gangsta boss), aby bylo dobře vidět jeho nevypracované tělo společně se stříbrnými řetězy na krku. V ruce mu nechybělo lahvové pivo (to nejlevější, které jde dostat v sámošce) a  v momentu, kdy nás skupinka míjela, se naklonil ke svému gangu a dostatečně nahlas, tak abychom to i s přítelkyní dostatečně slyšeli řekl: “Nesnáším šampóny” zakončené s ďábelským smíchem, který mu oplatil i zbytek gangu. Paradoxní na tom bylo to, že jsem si také v duchu říkal něco jako “Zasranej rovnokšilťák!!” Nechme chvíli stranou zábavný fakt, že se běloch z Evropy obléká ve stylu Afroameričanů, protože mě spíš zarazilo to, kde ten chlapec vzal fakt, že jsem šampón. Proboha, proč si to myslí? Nosím snad bílé jeany, bílé brýle, nebo si snad geluji vlasy? Neřekl bych. Někdo by se mohl urazit a někdo by z toho mohl odvíjet patřičné důsledky. Já však nejsem ten typ, který se musí mstít. Šel jsem tedy dál a s přítelkyní jsme se ještě chvíli bavili na jejich účet. Rozdíl mezi mnou a jim, je že já jsem natolik slušný a to, co si myslím, nefiltruji do éteru, přestože bych to nejradši vyřval do amplionů.

Takže už vím, co si o mně lidé, teda vlastně šašci s rovnými kšilty myslí, když se na mě podívají. Taky přemýšlíte o lidech? O tom jak přemýšlí, jakou mají asociaci a jak moc jste odlišní od druhých, protože vám na jazyk chodí rozdílné slova a na mysl přicházejí zcela odlišné myšlenky a nápady. Jak se může stát, že je někdo nadaný na danou věc a někdo zase méně. Mají na to vliv geny, nebo snad vliv okolí? A co vy? Zabýváte se někdy podobnými malichernými otázkami?