Moje adaptace začala seznamovacím zájezdem školy na Macháči. Jako Moravák jsem tam byl sice v menšině, ale nějak se to ztratilo. Když jsem tam jel, trochu jsem se toho bál, protože jsem dřív slyšel o tom, že Moraváci nemají rádi Pražáky a naopak. Hodně kamarádů a známých Pražáky přímo nesnáší. Že prý jsou namyšlení apod. Možná na tom něco bude, ale lidi, který jsem poznal já jsou docela fajn, přestože jsou úplně jiní, než lidi u nás na Moravě. Lidi na mě hned poznají, že jsem z Moravy díky mému přízvuku a moravským frázím.

Přestože je docela těžký nepochytit tu pražskou a středočeskou intonaci v mluvě, nestydím se za to, že jsem z Moravy, ani mezi Pražákama. Seznamovák na Mácháči byl skvělej, ale už bych podruhé nejel. Ne, ne že by se nepovedla nebo by se mi tam nelíbilo. Byl to zvláštní zájezd. Nikdy jsem v dětství nebyl na žádném táboře a tak mě trochu děsilo, že budu kdesi 250km od domova celej týden s úplně cizíma lidma. nakonec ty známosti a dobří lidi, který jsem tam potkal stojí za to. Hlavně jsem se obohatil informacema o škole, kde si co v říjnu vyřídit, kde co zaplatit, kde co vyzvednout, kam zajít a na co si dát pozor. Snad mám i víc informací do začátku, než spolužáci, kteří na seznamovák nejeli.

kdybych měl srovnat vysokou školu a střední střední školu. Je to úplně o něčem jiném. Vím, že mě první přednáška na VŠ teprve čeká, ale už začínám pociťovat, že vejška bude hlavně o mojí vůli. ne jako na střední, kde mě pomalu učitel prosil, abych se naučil na test. Nepoměr zařizování ohledně studia, stipendií, ubytování je se střední taky nesrovnatelný. Strašně moc informací pro maloměšťáka z Moravy. Snad ten nástup nebude tak hroznej.